Mezi zakládající členy patřili sochař Jiří Seifert, malíři Vladimír Komárek a Josef Hýsek, textilní výtvarník Vladimír Křečan, grafik Vladimír Sobolevič, malíř a pedagog Jiří David a průmyslový výtvarník, malíř a ilustrátor Miloslav Jágr. K nim se o rok později připojili i malíř, grafik a pedagog Pavel Šulc a sklářský výtvarník Ladislav Oliva. Přesto, že již jen o rok později počet členů skupiny překročil magickou sedmičku, v názvu byla ponechána, a tak nadále vystavovali pod jménem Skupina 7.

Až do roku 1967 pořádá svou každoroční výstavu v Severočeském muzeu v Liberci, v sále, který dodnes nese jméno Sedma. Jednotliví členové skupiny vystavují i samostatně, nebo v rámci skupinových výstav organizovaných pod hlavičkou Svazu československých výtvarných umělců v Oblastní galerii Liberec. Kromě libereckých výstav prezentovala skupina svou tvorbu i v Praze, Děčíně, Brně či Olomouci. Celkem se podařilo realizovat 11 výstav. Poslední byla uspořádána na přelomu let 1966 a 1967 v prostorách Severočeského muzea. Důvodem konce skupiny tedy nemohou být politické události roku 1968. Aktivní činnost skupiny skončila jaksi samovolně, vyčerpáním výstavní činnosti a zaneprázdněností některých jejích členů.

Invaze sovětských vojsk a nastupující normalizace ale znamenala konec uvolněné a nadějeplné atmosféry „60. let“ a svobody v tvůrčí umělecké činnosti. Někteří z členů Skupiny nebyli pro své politické postoje v přízni vládnoucí garnitury a byli donuceni stáhnout se do ústraní. Většina z členů skupiny podepsala „Výzvu spoluobčanům“, která byla sepsána u manželů Seifertových, kde byl shodou okolností v těchto dramatických chvílích na návštěvě Václav Havel s Janem Třískou. Výzva nabádající k občanské neposlušnosti vůči okupantům, k drobným sabotážím… Mezi signatáři této výzvy nalezneme kromě Havla a Třísky (a mnoha jiných významných jmen) i jména manželů Seifertových, Vladimíra Komárka, Josefa Hýska, či Jana Schmida.

Josef Hýsek byl z veřejného života odstraněn a do své smrti se zabýval již jen restaurováním. Manželé Seifertovi byli v roce 1970 nuceni odejít z Liberce, a tím i pro Oblastní galerii Liberec skončila jedna z nejdůležitějších etap její dosavadní existence.