Město skla

Nový Bor najdeme na severu Čech, pod horou Klíč v Lužických horách. Již samotný název města voní pryskyřicí a borovými lesy. Ten přívlastek „nový“ mu právem náleží, neboť se svými 250 lety nemůže soupeřit s mnohem staršími okolními městy jako jsou Česká Lípa, Cvikov či Jablonné v Podještědí.

26. února 1757 udělila císařovna Marie Terezie neveliké obci Heydě – Haydě (jejich pravopis se ustálil až později na tvaru Haida) městská práva na žádost majitele sloupského panství hraběte Josefa Kinského, který zastával tehdy vysoké státní a zemské funkce. Městečko patřilo k nejmenším v rakouské monarchii, kterým byla tato privilegia přiznána. Ještě v září toho roku vydal hrabě Kinský svému poddanskému městu veřejnou listinu, v níž upřesnil míru práv, svobod a povinností, kterými se budou napříště řídit.

Hrabě Kinský podporoval své město i proto, že leželo na obchodní cestě z Prahy do Německa při císařské silnici Praha – Rumburk (o sto let později tudy vedla i železnice). Ve městě postavil sýpku, která dnes slouží jako městská radnice. I tato budova má svou historii – oslavila již 250 let svého trvání. Jeho nástupce přispěl i na vybavení kostela Nanebevzetí Panny Marie – zakoupil vzácné varhany ze zrušeného pražského kostela Karla Boromejského, které jsou dodnes chloubou městského chrámu.

Další užívaný přívlastek – město skla – neodmyslitelně k Novému Boru patří. Od začátků je nerozlučně spjato se sklářskou výrobou především se zušlechťováním skla – malbou, rytím, broušením a zejména jeho vývozem. Přímo na náměstí Míru najdeme domy Bedřicha Egermanna, vynálezce červené lazury a podnikatele, který celý svůj život zasvětil sklu. Mnoho významných návštěvníků směřovalo právě k Egermannovi, jak to dochovala návštěvní kniha s jejich podpisy, uložena ve sklářském muzeu.

Bouřlivý vývoj města, vyprovokovaný růstem obchodu se sklem a vznikající sklářskou výrobou, zasáhl i sousední vesnici – Arnultovice. Jejímu splynutí s městem Novým Borem předcházela rozsáhlá a plánovitá výstavba. Drobné domky, položené do zeleně zahrad, sloužily jak k bydlení, tak i k domácímu zušlechťování skla. Ve městě se vybudovalo rozsáhlé  občanské a technické vybavení na poměrně vysoké úrovni: vodovod, kanalizace, unikátní lesní hřbitov, vlastní elektrárna s teplárnou, kino, divadlo, hotel, pošta, banka i sklářská škola – většina z nich slouží v původní či modernizované podobě dodnes. Ze svých zahraničních cest si skláři do svého rodného města přiváželi vzácné cizokrajné dřeviny a stromy. Proto se zde můžeme setkat jak se vzrostlými liliovníky tulipánokvětými, tak i jinany dvoulaločnými (Ginko biloba), s mnoha formami barevných odrůd dubů, javorů, jehličnanů i magnolií.

Raritou města je Lesní hřbitov, založený roku 1909 přímo v lesním porostu, první svého druhu v tehdejším Rakousku – Uhersku. Mezi vzrostlými stromy jsou pak umístěny hroby i hrobky starých sklářských rodů. V měsíci květnu a červnu zde rozkvétají rododendrony a hřbitov se tak mění v rozsáhlou rozkvetlou zahradu. Na Lesním hřbitově najdeme i sedm hrobů popravených účastníků Rumburské vzpoury z roku 1918. Popraviště se nachází nedaleko za hřbitovní zdí.

Křišťálové údolí v Novém Boru

Sklářské muzeum s unikátními sbírkami, nově zrekonstruované v roce 1999, nabízí stálou výstavu o vývoji sklářské výroby na Novoborsku. Za zmínku stojí i kostel Nanebevzetí Panny Marie na náměstí, umělecky i technicky významná památka. Na třídě T. G. Masaryka v objektu č. 45 je jedinečný sál se stropními malbami (z dílny Josefa Navrátila), sloužící jako koncertní i výstavní síň.

Pro své terény je město vyhledáváno pro letní i zimní rekreaci. Provozují se především tradiční sporty, pěší turistika v hezkém prostředí s mnoha značenými stezkami, lyžování, cykloturistika, či závody v orientačním běhu. Po celý rok je možné využívat sportovní halu, v letních měsících koupaliště, tenisové a volejbalové kurty.

I okolí Nového Boru nabízí návštěvníkům mnoho atrakcí: přírodní koupaliště ve Sloupu, lyžařský areál v Polevsku s vleky a běžeckými tratěmi, skalní hrad Sloup, unikátní přírodní výtvor Panská skála (Varhany) na Práchni, Havraní skály mezi Radvancem a Novým Borem a v neposlední řadě přírodní rezervaci Klíč s kamenným mořem, na jehož vrcholku se od roku 1993 koná zimní stanování.