Při práci módní návrhářky se Jiřina Tauchmanová celý život setkávala se sklem ve formě bižuterie a šperků. Postupně si sklo velmi zamilovala a začala potřebovat tvořit věci trvalé hodnoty. Proto se v posledních letech mimo módy také věnuje tvorbě dekorativních a užitných předmětů jako mísy, tácy, talíře, svícny a obrazy technikou lehání skla. Od první myšlenky, návrhu, formy, stavení až po konečné zušlechťování, vše vychází z jejich rukou. Miluje ten pocit, kdy přijde nápad či jen myšlenka a vše zhmotní do díla. Sklo vnímá jako médium pro rozdávání krásy a radosti. Návštěvníci v ateliéru uvidí originální skleněná díla od malých kousků až po velké obrazy.

Návštěvník uvidí příběh skla, který začíná v hlubinách země. Zrnka křemene, maličké a nenápadné, ležící po tisíciletí v náručí přírody jsou tichými svědky času, dokud nepřijde okamžik proměny. V žáru pecí se písek spojí s dechem sody a vápna, a tam, kde by se kámen rozpadl, rodí se tekoucí řeka ohně - průzračná, roztavená a poddajná jako rozžhavený med. Tak vzniká hmota, která není ani pevná ani tekutá . Je to zachycené světlo, průhledná kůže země, okno so věčnosti. Sklo - jednou hladké a rovné potom tvarované, ohýbané, křehké a přece nesmrtelné, prostě božsky krásné.