Křišťálové údolí je místem, kde se zrodilo moderní umělecké sklo a skleněný šperk. Šlo o skutečnou revoluci. Vždyť právě zde začali jako první na světě čeští výtvarníci ze skla koncepčně vytvářet unikátní autorské práce rovnocenné dílům sochařů a malířů. Povýšili sklo na materiál rovný ve výtvarné tvorbě kameni, kovu, plátnu nebo drahým kamenům. Dnes zde žijí a tvoří desítky světoznámých sklářských umělců. Mnozí další, včetně zahraničních, nacházejí ve zdejších sklárnách, studiích, dílnách a ateliérech zdatné spolupracovníky.

Anna Polanská

Absolventka oboru ryté sklo na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Poté studovala na pražské UMPRUM, nejprve v ateliéru prof. Kurta Gebauera (sochařství) a posléze prof. Mariana Karla (sklo v architektuře). Svá vlastní díla ze skla nejen navrhuje, ale i sama dotváří brusem, lepením a dalšími technikami.

Jan Hásek

Český sochař, rytec skla, medailér, šperkař, středoškolský učitel a v současnosti ředitel SUPŠS v Železném Brodě.

KRAVATA „TELESKOP“

Princip variabilní teleskopické ergonomické článkovitosti do sebe vložených odstupňovaných kalibrů trubic zavěšených na tyčovém náhrdelníku. Technologie ohýbání trubic a tyčí z borosilikátu s nahříváním na sériových hořácích a lemování článků kravaty za rotace.

NÁHRDELNÍKY „TORQUES+ I a II“

Kombinace ohnutých trubic a tyčí většího a menšího průměru do sebe vložených a naopak. Po ose kruhu tvoří pohyblivé díly zároveň zapínání i těžiště náhrdelníku. V ideové rovině jde o symboliku spojování přerušených kruhů prvkem přemostění.

NÁHRDELNÍK „INSIGNIA MEDIADAILIS“

Náhrdelník typu insignie s medailí z použitých dílů počítače. Mediální medaili, disk, všichni máme, data nahráváme, ale běžně ji nevidíme, nenosíme. Krásně minimalistická nese největší data z životů a osudů většiny lidí planety. MATERIÁLY: Hliník, měď, cín, ocel s pokovením magnetickým substrátem slitiny kobaltu, plasty, ocelové šroubky, ploché kabely v bužírkách, elektronické díly na tištěných spojích.

Jan Schindler

Ve volné tvorbě používá Jan Schindler běžně dostupné užitkové, nejlépe nápojové sklo. Nevyhýbá se skleněným objektům s výrobní vadou, dá se říci, že je dokonce vyhledává, nebo používá předměty odpadní a vdechuje jim druhý život. Tyto svým rytím pojednané objekty autor nepovažuje za nedotknutelná umělecká díla, naopak k nim přistupuje s racionální civilností. Jan Schindler, rodák z Turnova, žijící a pracující v Jablonci nad Nisou a pedagogicky působící v Železném Brodě si dává za cíl rehabilitaci techniky rytiny na sklo v konkurenci průmyslových technik pískování a leptání.

Kateřina Krausová

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru Skla, pod vedením pana profesora Vladimíra Kopeckého. Od 14 ti let se věnuji práci se sklem jako uměleckým médiem. Vytváří autorské skleněné objekty, obrazy, designové užité sklo a skleněnou bižuterii/šperk.

Ladislav Průcha

Studium: 1994–1997 Střední odborné učiliště sklářské, Nový Bor (malování skla); 1997–2001 Střední průmyslová škola sklářská, Nový Bor (oddělení malování skla); 2001–2003 Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta užitého umění a designu, Ústí nad Labem (ateliér skla, Ilja Bílek); 2003–2009 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (ateliér skla, 2003–2008 prof. Vladimír Kopecký, 2008–2009 Rony Plesl).

Působení: od 2008 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov (pedagog, 2008–2010 výtvarný vedoucí oddělení rytého skla, od 2010 výtvarný vedoucí oddělení designu světelných objektů).

Ludmila Šikolová

„Co máš v hlavě, to ti nikdo nemůže vzít.“

Ve své volné tvorbě se Ludmila Šikolová zaměřila na šperk, který je pro ni vyjadřovací výtvarný prostředek. Své šperky vystavuje v tuzemsku a v zahraničí na skupinových i samostatných výstavách, jako například v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Severočeském muzeu v Liberci, v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě nebo v Českém centru v bavorském Mnichově. Společně s dalšími českými šperkaři rovněž prezentovala průřez své tvorby v řeckých Aténách.

Marta Havlíčková

Její křišťálové mísy najdete v Severočeském muzeu v Liberci. Jedna z váz patří Městskému muzeu v Železném Brodě a kouřová váza je ze sympozia Glass without borders v Polsku.

Martin Grosman

Kromě toho, že je Martin Mistr Křišťálu neboli Master of Crystal, je i výtvarníkem, designérem, grafikem, ilustrátorem a také zpěvákem. Je ale i pedagog, tvůrce objektů a šperků, které reagují na společensky palčivá témata. Jeho dílo je vizuálně svérázné, jak sám říká, pro někoho může představovat frontální útok na emoce.

Martin Hlubuček

Výtvarník a učitel propojuje sklářské řemeslné dovednosti s volným sochařským uměním. Rok 2014 zakončil úspěšnými výstavami v Paříži a Jablonci nad Nisou. A v roce 2015 jeho Bójky spolu s díly dalších pěti sklářů představila galerie Kuzebauch na výstavě Slow! Glass! ve Frankfurtu.

Martin Pouzar

SWEET BIJOUX
pro výstavu „Sladká Francie“

náhrdelník

perle z optického skla, 60 000 ks zirkonů, 2021

„Sladká Francie“ – výstava českého skleněného šperku a bižuterie v Českém centru v Paříži. Na tuto výstavu jsem vytvořil dlouho zamýšlený náhrdelník s názvem „SWEET BIJOUX“. Náhrdelník tvoří dvanáct skleněných perlí o průměru 40 mm. Do každé skleněné perle je nasypáno 5000 zirkonů o průměru 0,8 mm v barvě Pink, ve výbrusu The Alpha Round Brilliant, z produkce společnosti Preciosa. Celkově je v náhrdelníku 60 000 kusů zirkonů... Kovové části jsou vyrobeny z nerezové oceli.

GALAXIE I
pro výstavu „Vesmír“
náramky
mosaz, nerez ocel, 20 000 kusů zirkonů, 2022

GALAXIE II
pro výstavu „Vesmír“
náramky
mosaz, nerez ocel, 20 000 kusů zirkonů, 2022

Náramky „Galaxie I“ a „Galaxie II“ vytvořené pro výstavu s názvem „VESMÍR – Současné studiové sklo a šperk“. Výstavu uspořádalo v roce 2022 Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Náramky jsou vyrobené z mosazi a na každém je okolo 20 000 kusů syntetických kamenů z produkce společnosti Preciosa o průměru 2 mm v barvách Sapphire Blue a Black.

Milan Handl

Je český sklářský výtvarník narozen v roce 1952 v Příbrami. V současné době žije a pracuje v Polevsku.

Pavel Kopřiva

Je konceptuální a sklářský umělec. Vystudoval obor šperk na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou a sklo na VŠUP v Praze.

Studoval v Pilchuck Glass School v USA. Vyučoval v Corning Glass Studio v USA a v Marinha Grande v Portugalsku. V roce 2007 se stal vedoucím ateliéru Interaktivní média na Fakultě umění a designu UJEP Ústí nad Labem. Jeho hlavním zájmem je kombinace technik, zejména skla s novými médii. Zabýval se výzkumem využití nanovláken a počítačem řízeného světla v kombinaci se zrcadly.

Zúčastnil se slavných mezinárodních sklářských sympozií pořádaných v Novém Boru od osmdesátých let. Reprezentoval Českou republiku na prestižní výstavě současného umění Manifesta1 v Rotterdamu a na Moskevském bienále. Od roku 2014 je ředitelem na SUPŠS v Kamenickém Šenově.

Petr Stacho

Je sklářský výtvarník a malíř působící v Kamenickém Šenově a Ústí nad Labem. Po absolutoriu na Pražské UMPRUM (obor Sklářské výtvarnictví u prof. Svobody a Kopeckého), tvoří na volné noze a od roku 2007 také vyučuje na prestižní Střední uměleckoprůmyslové škole v Kamenickém Šenově, nejstarší svého druhu na světě /v roce 2026 oslaví 170. výročí/, jejímž hrdým absolventem Petr Stacho rovněž je.

Stanislava Grebeníčková

Začala malovaným sklem, hutně tvarovanými a částečně dobrušovanými objekty a designem, než se rozhodla pro tavenou skleněnou plastiku. V některých objektech spojuje tavené a přebroušené sklo s leštěnou žulou. Vytváří také ke svým taveným plastikám výtvarným pojetím příbuzné skleněné šperky.

Václav Řezáč

Český sklářský výtvarník buduje ve svých dílech vztah mezi přesností a náhodou – dokazuje, že disciplína nepopírá náhodu a že náhoda sama může být způsobem, jak se naladit na svět kolem nás. Spojením dvou odlišných technik dochází k interakci vitality skla na sklářské píšťale s chladnou precizností litého skla do formy. Pro Řezáče je sklo materiálem náhodných mutací i přesně vypočítaných procesů, je horké i studené, tekuté i pevné. Jeho díla vytvářejí tvary oscilující mezi tekutým a pevným stavem a snaží se zhmotnit to, co by jinak zůstalo nehmotné.

Jakub Petr

Umělec jako neúnavný experimentátor a technolog. Jakub staví své objekty především na inovativních technologických a výrobních postupech. Pochází z centra sklářské produkce, z kraje kolem Železného Brodu, kde navázal na tvorbu svého otce, skláře Zdeňka Petra. Ve své tvorbě se neomezuje na rozměry ani médium.

Pomocí odstředivé síly docílil výroby elegantních a pouze kinetickým pohybem formovaných skleněných objektů. Pohyb hraje v jeho díle svou roli neustále. V umělecké instalaci Toroid zase Jakub pracuje místo skla se světlem a rotací a vytváří barevné optické efekty, které se díky velké rychlosti mění v očích diváka ve vizuálně působivé obrazce. Z více užitných objektů zase vyniká jeho čajový servis vytvořený z tenkého varného skla nebo minimalistická váza Kanopa. 

Jiří Tesař

Je umělecký rytec skla, který získal řadu ocenění.

Výtvarným talentem obdařený se hlásí ke studiu SUPŠ sklářské v Železném Brodě. Zde se setkává nejen s rytým sklem, oborem, který si pro studium vybral, ale i s výrobou skla vůbec poprvé v životě. Nepochází totiž ze sklářské rodiny. Ryté sklo, které je ve skutečnosti velice náročnou technikou, si během poměrně krátké doby oblíbí natolik, že se stává jeho láskou na celý život.

Lucie Tesařová

Umělecká rytečka skla, restaurátorka. Držitelka licence Ministerstva kultury ČR na restaurování zrcadel benátského typu.

Má dlouholeté zkušenosti v oboru rytého skla. V minulosti spolupracovala s renomovaným restaurátorem benátských zrcadel, na jehož práci navazuje svou samostatnou činností. Opravy provádí tradičními postupy, za použití klasických sklářských technik, které zajišťují autenticitu obnovy historických zrcadel.

Společně s manželem, Jiřím Tesařem,  který je také rytec skla, pracuje v ateliéru v Semilech.

NATĚLO

Výtvarná skupina NATĚLO pochází z Nového Boru a zabývá se výrobou autorského šperku ze skla, stříbra a drahých kamenů, vinutých perlí a bižuterie. Na tvorbě šperků se podílí pět autorek z nichž každá používá vlastní techniku a má svůj osobitý styl.