Tvorba Ingrid Račkové a Davida Suchopárka
Ingrid Račková pracuje s vrstvenými obrazy z tabulového skla, jejichž struktura vychází z figury. Využívá nejen samotnou skleněnou hmotu, ale také vzduchové mezivrstvy, které jejím obrazům dodávají prostorový rozměr. Sklo chápe jako médium umožňující vytvářet nejen vizuální, ale i prostorové kompozice, v nichž je prázdnota mezi jednotlivými tabulemi stejně důležitá jako kresba či barva. Tento tichý, téměř neviditelný prostor ožívá v závislosti na pohybu, světle a čase. Fluorescenční barvy v temnotě rozsvěcují své struktury a díla se proměňují s každým úhlem pohledu.
David Suchopárek přistupuje ke sklu jako k sochařskému médiu, které propojuje hmotu, proporce, světlo a význam. Vnímá je jako vizuální jazyk, prostřednictvím něhož vyjadřuje hledání životní rovnováhy i napětí mezi přesností a emocí. V jeho tvorbě se potkává matematika s intuicí a tvar se stává nejen výsledkem racionální konstrukce, ale i odrazem vnitřního stavu. Objekty z taveného optického skla oscilují mezi geometrií a symbolikou, mezi abstrakcí a reflexí lidského bytí.
