Obec Poniklá leží nedaleko Semil, na úpatí Krkonoš. V místních chalupách vznikají – pod patronátem společnosti Rautis – skleněné perličkové ozdoby. Výrobek natolik unikátní, že se jeho výroba dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jak dnes vypadá podnikání, které stojí na odkazu předků, ale zároveň čelí požadavkům moderní doby?

Z dálky vypadají jako křehké vánoční ozdoby. Zblízka na nich poznáte ruční práci: drobné nepravidelnosti, které dokládají jejich vznik v rukou konkrétních řemeslníků, ne v anonymní továrně. Z perliček se v Poniklé dodnes skládají hvězdy, andělé, komety nebo zvířátka.

„První perlaři přišli do Poniklé kolem roku 1870 z Jablonecka, z okolí Jablonce nad Nisou, a přinesli sem řemeslo foukání skleněných perlí. Do té doby si místní vydělávali přes zimu tkalcováním, což byla dost nevýnosná práce. Výroba perliček byla finančně zajímavější. Mezi sousedy se rychle rozšířila a od té doby se předává z generace na generaci,“ popisuje Barbora Kulhavá z Rautisu.

Od trubice k zážitkové turistice

Původní způsob výroby přetrval do dnešních dnů. „Máme jednu centrální dílnu a desítky spolupracovníků v domácnostech. Je to prastarý model, který se objevoval hlavně v horském prostředí, kde pro lidi nebylo možné chodit každý den někam do práce. Po znárodnění původní firmy kupodivu přežil celou dobu socialismu i privatizaci,“ popisuje Barbora Kulhavá. I dnes výroba perliček a ozdob v mnoha ponikelských rodinách pokračuje dál a ukazuje se, že možnost pracovat z domova je velice žádaná.

Zmiňovaná dílna dnes sídlí v prostorách původní firmy Stanislava Horny, která se produkci skleněných ozdob věnovala už na přelomu 19. a 20. století. A právě na zdejší tradici navázala hned v roce 1990 firma Astir, z níž pak v roce 1995 vznikl Rautis. Od roku 1990 se perlařství věnuje i rodina Marka Kulhavého, současného ředitele Rautisu.

Výroba začíná u skleněných trubic, které se nad kahanem zahřejí. Ruce zkušeného perlaře pak vloží horké sklo do formy, kde dostanou kýžený tvar. Po vychladnutí se stříbří, barví a řežou na jednotlivé dílky. Teprve z nich vzniká ozdoba – perly se navléknou na drátky a vytvarují podle předlohy.

Největší krizi zažila firma na přelomu tisíciletí, kdy kvůli ekonomické krizi opadla poptávka po ozdobách na tehdy nejdůležitějším trhu, v USA. Rautis přežil i díky tomu, že se otevřel lidem. Postupně začal budovat vlastní síť zákazníků s důrazem na ČR, pořádat exkurze, tvořivé dílny, akce pro firmy a v posledních letech i spolupracovat s designéry.

Živá tradice namísto muzejního exponátu

Velkým impulsem pro další rozvoj firmy byla také spolupráce s Agenturou regionálního rozvoje. Konkrétně zapojení do programu PlatInn, který poskytuje podnikatelský inkubátor Lipo.ink.

„Naučili jsme se nejen lépe přemýšlet nad komunikací značky, ale třeba i lépe fungovat v kontextu obce a regionu. Každoročně nás navštíví přes 14 000 lidí. Je na nás, abychom parkování i pohyb návštěvníků po obci vyřešili ke spokojenosti místních i turistů,“ říká ředitel Rautisu Marek Kulhavý. Dodává, že právě spolupráce firmy a obce v cestovním ruchu bude tématem jeho příspěvku na podzimní konferenci destinační značky Northern Bohemia.

Vlajkovou lodí spolupráce je pak pro Rautis projekt Křišťálového údolí, který propojuje skláře v regionu a dává jim silnou marketingovou podporu. Ponikelským otevírá dveře k novým spolupracím, sdílení zkušeností i propagaci ponikelského řemesla v zahraničí.

Ostatně to, že se perlařské řemeslo stále vyvíjí a živě se předává dalším generacím, bylo jednou z hlavních podmínek pro zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.

„Je to pro nás velká pocta. Zařazení na seznam bereme jako vzdání díků všem minulým i současným perlařům, kteří se o udržení tradice a řemesla zasloužili,“ doplňuje Barbora Kulhavá, která o historii řemesla napsala v roce 2018 knihu.

O vizi pro příští roky pak mluví Marek Kulhavý: „Díky účasti v programu PlatInn a spolupráci s mentorem jsme pochopili, že si nemáme klást snadné a malé cíle. Proto bychom rádi, aby se k českým Vánocům vedle kapra, stromečku a cukroví zařadila i hvězda. Ta pravá, z Krkonoš, z Poniklé,“ uzavírá.